Historie

140 let v kostce aneb věděli jste, že v roce …

• 1882 (5. dubna) založil Leoš Janáček nejstarší uměleckou školu v Brně. Od té doby se datuje vznik brněnského hudebního školství. Výuka začíná se 124 žáky.
• 1891 se výuka převádí do prostor Besedního domu a zemská školní rada oficiálně uznává existenci školy tím, že ji poskytuje státní subvenci.
• 1895 je ve škole vypracován školní řád.
• 1899 se ve škole vyučuje hře na klavír, housle, violoncello, viola, kontrabas, dechové nástroje, učí se sólový zpěv, hudební nauka, harmonie, estetika, všeobecné kulturní dějiny, cizí jazyky.
• 1911 se od učitelů požaduje úplná odborná kvalifikace.
• 1920 se vedení školy ujímá Jaroslav Kvapil, školu navštěvuje 654 žáků.
• 1921 – 808 žáků.
• 1924 – 970 žáků.
• V období 2. světové války škola zůstává jedinou českou vzdělávací institucí v Brně, zájem žáků převyšuje několikanásobně kapacitu školy tak, že se vyučuje i v soukromých bytech.
• 1945 se obnovuje chod školy s novým pedagogickým sborem a škola má 1050 žáků.
• 1949 se otevírá pedagogické oddělení, které do jisté míry nahrazuje konzervatoř.
• 1950 škola obdrží čestný název Hudební škola Jaroslava Kvapila.
• 1959 slouží Lidová škola umění Jaroslava Kvapila jako cvičná škola pro konzervatoř, kde posluchači navštěvují hodiny zkušených pedagogů a učí se od nich metody výuky.
• 1961 vzniká čtyř oborová Lidová škola umění Jaroslava Kvapila.
• 1963 je Lidová škola umění Jaroslava Kvapila odborem školství a kultury určena školou experimentální, která se zaměřuje na výchovu mimořádně talentovaných dětí.
• 1966 slouží škole i fotografické laboratoře a dokonce existuje i oddělení filmové.
• 1968 se zahajuje systematická výuka dětí předškolního věku.
• 1978/1988 – 1628 žáků.

Chronologie názvu školy

1882 HUDEBNÍ ŠKOLA FILHARMONICKÉHO SPOLKU BESEDY BRNĚNSKÉ
1946 MĚSTSKÁ HUDEBNÍ ŠKOLA
1950 HUDEBNÍ ŠKOLA JAROSLAVA KVAPILA
1959 LIDOVÁ ŠKOLA UMĚNÍ JAROSLAVA KVAPILA
1963 EXPERIMENTÁLNÍ LIDOVÁ ŠKOLA UMĚNÍ
1990 ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA JAROSLAVA KVAPILA

Za 140 let svého života Základní umělecká škola Jaroslava Kvapila procházela velkou řadou státoprávních změn: Rakouskem – Uherskem, První republikou, Protektorátem Čech a Moravy, Česko – Slovenskou republikou, Československou republikou, Československou socialistickou republikou, Českou a Slovenskou Federativní republikou, Českou republikou.

Za 140 let se ve škole vystřídalo neskutečné množství vynikajících kantorů, ale i uměleckých osobností, kteří za svou pedagogickou práci byli oceňováni mnoha uznáními. V závislosti na přetváření státoprávních změn byli pedagogové školy oslovováni pane učiteli, soudruhu učiteli, pane učiteli.

Za 140 let vzdělávání ve škole absolvovalo více jak 150 000 dětí.

Za 140 let škola spolupracovala s uměleckými školami na Slovensku, v Německu, v USA, v Maďarsku, v Rusku, v Rakousku, ve Slovinsku, ve Finsku, ve Španělsku.

Za 140 let studenti získali nejvyšší ocenění v soutěžích na domácí, ale i zahraniční půdě. Vysoké procento absolventů postupovalo na vyšší umělecké školy. Právě díky svým neobvyklým vynikajícím pedagogickým výsledkům byla škola v roce 1963 určena jako experimentální a to ji poskytovalo mimořádnou volnost v zavádění nových metod výuky.

Za 140 let se žáci a studenti školy rozvíjením tvůrčího potenciálu zároveň učili týmové spolupráci, toleranci, ohleduplnosti, společenskému chování, sociálnímu cítění, zodpovědnosti a mnohým dalším kompetencím potřebným k empatické komunikaci.

Za 140 let škola vychovala nespočet absolventů, kteří si vytvářením uměleckých prožitků odnesli do života bonus, který jim umožňuje poučeněji přistupovat k hodnocení uměleckých produkcí.

Podstatný rozdíl mezi výukou v základní umělecké škole a nejrůznějšími kroužky zaměřenými na uměleckou činnost spočívá v tom, že zatímco kroužky děti navštěvuji třeba tři měsíce v roce, žáci v ZUŠ se vzdělávají systematicky a dlouhodobě. Práce učitele ZUŠ lze přirovnat k práci zahradníka. „Snažíme-li se vypěstovat silnou kytku, obrníme se trpělivostí, semínko zasadíme, plejeme, zaléváme, obděláváme, hnojíme. Děláme všechno potřebné pro jeho zdárný rozvoj a čekáme. Nevidíme, kdy začínají růst kořeny, ale když dosáhnou potřebné velikosti, růst kytky se soustředí do stonku a poskytne hmatatelný důkaz o tom, že naše námaha nebyla marná“.

Citace z výroční zprávy výboru Filharmonického spolku Besedy Brněnské z roku 1941, která platí po tolika letech i pro nás:
„Bude naší vážnou a trvalou snahou, abychom zájem návštěvníků školy nikdy nezklamali a abychom ve všech složkách své činnosti šli po vzoru svých předchůdců stále vpřed a vzhůru. Vlasti zdar!“

„Kvapilka“ se i po 140 letech drží janáčkovských myšlenek: otevřenost všemu novému, informovanost o světových metodických novinkách, schopnost pružné aplikace, odvaha k experimentu, nezkostnatělý přístup k dětské individualitě. Škola za dobu své existence vychovává více budoucích profesionálů, než je běžné, udržuje si čelní místa v soutěžích a umělecky se angažuje při různých významných příležitostech.

Na „Kvapilce“ budujeme pracovní tým, který staví na individuálních přednostech jednotlivých členů pedagogického sboru tak, abychom se vzájemně respektovali a práci realizovali právě prostřednictvím pozitivních vztahů. Ze srdce proto děkuji všem kolegům, kteří dělají svou práci s neutuchajícím elánem, profesionalitou, obětavostí, ale přitom nezapomínají na vstřícné slovo, úsměv a pozitivitu. Výjimečnost mých kolegů denně ovlivňuje můj život, životy našich žáků, jejich rodičů a já jsem pyšná na to, že pedagogové neučí pouze předměty, ale učí děti!

S úctou Eva Znojemská, ředitelka školy